Liberec (německy Reichenberg) je statutární město v okrese Liberec na severu Čech a krajské a univerzitní město Libereckého kraje. Se svými přibližně 108 tisíci^[1] obyvateli je páté největší město v Česku (třetí v Čechách). Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními obcemi vytváří širší sídelní aglomeraci s 220 tisíci obyvatel. V katastrálním území města se jako enkláva nachází obec Stráž nad Nisou. Liberec je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem.

Liberec se nachází zhruba 91 km severo-severovýchodně od Prahy a 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Město leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem jižně a Jizerskými horami severovýchodně. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), nejnižší je hladina Nisy v severní části Machnín (325 m n. m.) Městem protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na němž leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce či rybník Seba (hráz) v Janově Dole.

Liberec se do roku 1939 rozprostíral na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Po připojení 11 obcí 1. května 1939 se město rozrostlo o dalších 23 obcí v letech 1954, 1963, 1976, 1980 a 1986. Po roce 1989 se naopak čtyři obce od města oddělily. Rozloha katastru města tak činí 106,09 km². Z toho tvoří 35,2 % zemědělská půda, přes polovinu jí jsou louky a pastviny. Dvě třetiny nezemědělské půdy tvoří půda lesní (celkem 39,9 % rozlohy). Sousedními obcemi sídla jsou Chrastava, Rádlo, Janov nad Nisou, Jablonec nad Nisou, Bedřichov, Proseč pod Ještědem, Jeřmanice, Stráž nad Nisou, Dlouhý Most, Šimonovice, Světlá pod Ještědem, Mníšek, Kryštofovo Údolí a Nová Ves.

Podnebí Liberce určuje jeho poloha v kotlině mezi dvojicí horských masivů. Protože jsou tyto horské hřebeny překážkou proudění vlhkého atlantického vzduchu, jsou ve městě poměrně hojné srážky. Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně – nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2 °C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy průměrná teplota činí −2,5 °C.

Původ názvu města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším doloženým tvarem názvu je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg (1369). Přípona -berg znamená německy „hora“ a reich „bohatý“. Protože však tehdejší osada zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se název buď za přání osadníků, nebo za název přinesený z Německa.

Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký”.

Znak města Liberce tvoří stříbrný štít, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvojicí věží a cimbuřím. Na stříbrných závěsech zavěšené zlaté veřeje brány jsou otevřené, horní polovinu brány uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé z věží se nachází otevřená branka, nad kterou je střílna a podlouhlé okénko dělené křížem. Věže mají stříšku rubínové barvy zakončenou zlatou makovicí s modrým, vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít lazurově modré barvy se stříbrným kolem, které bylo znakem Redernů. Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev s korunkou na hlavě, červeným jazykem a vztyčeným ocasem.

List městské vlajky se dělí na dva vodorovné pruhy, červený nahoře a bílý dole. List má poměr šířky k délce 2:3. V jeho žerďové polovině je znak města ve španělském štítě.

Předchozí městské logo bylo tvořené stylizovanými siluetami dvojice nejvýznamnějších staveb města: radnice a hotelu Ještěd, kde levá část radnice a pravá část hotelu jsou spojeny v jeden celek. Logo bylo doplněno malým nápisem Liberec. Současné logo, používané od roku 2017, tvoří jednoduchá šipka vzhůru ^, která symbolizuje Ještěd, a výrazný nápis Liberec.^[6].

Jedním ze symbolů města je liberecká radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem stavitele Marcuse Antonia Spazia de Lancia), jejíž půdorys je naznačen v dlažbě náměstí Dr. E. Beneše.^[21] Širším symbolem nejen města, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou je také liberecký zámek, vystavěný v 80. letech 16. století Rederny a rozšiřovaný ještě v prvním desetiletí 17. věku včetně zámecké kaple, jejíž dosud dochovaný renesanční interiér patří k nejcennějším sakrálním prostorám ve městě. Nejstaršími dochovanými stavbami jsou tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici z let 1678–1681. Na Zámeckém kopci (375 m n. m.) se nachází zřícenina hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory. V údolí Harcovského potoka se nachází novorenesanční bývalé sídlo rodiny textilních průmyslníků Liebiegů z roku 1897, tj. Liebiegova vila. Naopak u městského zámku je možné navštívit Vilu Johanna Liebiega mladšího, postavenou též v novorenesančním slohu mezi roky 1871 a 1872, kde až do konce roku 2013 sídlila Oblastní galerie v Liberci, od roku 2014 je v bývalých městských lázních.

Novorenesančních staveb je ve městě řada, zejména Divadlo F. X. Šaldy, postavené vídeňskými architekty Fellner a Helmer v letech 1882–1883. Divadelní opona pochází od Gustava Klimta. Dále městské lázně z let 1901–1902 nebo budova spořitelny, vystavěná v letech 1888–1891 dle projektu Miksche a Niedzielskiho. Hlavní průčelí je orientováno do Felberovy ulice, delší postranní fasáda je orientována do parku. Třípodlažní dům je na východní straně zvýšený o suterén dostavěný r. 1891 A. Bürgerem. Dům je novorenesanční, vnějšek je členěn pilastry a polosloupy, má okrové zbarvení díky obkladu z hořického pískovce. Vstup je zdoben dvěma toskánskými sloupy, které nesou trojúhelníkový štít podepřený triglyfy a metopami (deska dórského vlysu, obvykle s reliéfní výzdobou). Autorem plastik na fasádě je R. Weyr. Na nárožích atiky jsou obelisky sejmuté ze staré radnice. V interiéru jsou sloupky s dříky z hlazené mauthausenské žuly a s hlavicemi z caraského mramoru, mramorové schodiště s kovovým uměleckým zábradlím. Stropy jsou zdobeny sádrovou a stěny mramorovou štukou, na obojím jsou medailóny osobností, jež se zasloužily o postavení spořitelny.^[22]

V Liberci jsou ovšem i doklady baroka nebo klasicismu. Jde o domy například na Sokolovském (před válkou a těsně po druhé světové válce Masarykově) náměstí (čp. 264 z roku 1793, klasicistní se sloupovým portálem a balkónem, tzv. Appeltův dům), na Barvířské ulici (čp. 122 z roku 1800 s lomenou atikou se sochami čtyř ročních období; čp. 46 kolem roku 1820, klasicistně-empírový s portálem), Růžové ulici (čp. 299 klasicistní se štítem), náměstí Dr. E. Beneše (čp. 14 z roku 1796, klasicistní se štítem a bohatou štukovou výzdobou, tzv. Krausův dům), Kostelní ulici (čp. 7 z let 1784–1785, klasicistní budova arciděkanství), Moskevské ulici (čp. 10 klasicistní s podloubím; čp. 14 z roku 1800, klasicistní), náměstí Českých bratří (čp. 24, 25, 26 a 35 z let 1796–1797, všechny klasicistní, dva s bohatou štukovou výzdobou) nebo Boženy Němcové (čp. 70 po roce 1800, klasicistní).^[23] Od roku 1823 se na dnešním náměstí Dr. E. Beneše nacházela empírová Neptunova kašna, která byla roku 1925 přenesena na Nerudovo náměstí, aby se roku 2010 opět vrátila na původní místo.^[24] Originál sochy Neptuna je ale uložen v muzeu.

Významnou stavbou je i Severočeské muzeum z let 1897–1898 s hranolovou věží (kopií věže původní liberecké radnice), před nímž se na Masarykově třídě nalézá busta T. G. Masaryka, odhalená Přemyslem Sobotkou v roce 2010 k prezidentovým 160. narozeninám. Dominantou spodního centra Liberce je budova Krajského úřadu Libereckého kraje. S výškou 78 metrů je desátou nejvyšší budovou na území Česka a nejvyšší budovou v Libereckém kraji (mimo věže); má 30 pater, v 17. patře je vyhlídka. Známou stavbou v centru města byl Hubáčkův obchodní dům Ještěd půdorysného tvaru „včelích buněk“, výrazný netradičním žlutým keramickým obkladem a ocelovým obložením, který byl zbourán roku 2009 a postupně nahrazen budovami nového obchodního centra Forum Liberec.

V Liberci se nachází množství kostelů, např.:

• Kostel svatého Antonína Velikého – původně jednolodní stavba, roku 1579 přestavěna na zděný trojlodní kostel
• Kostel Nalezení svatého Kříže – považován za nejcennější liberecký kostel. Původně šlo o hřbitovní kostel, postaven byl (na místě původní hřbitovní kaple morového pohřebiště z roku 1680) v letech 1695–1698 a později přestavěn v letech 1753–1756 v barokním slohu. Jde o sálovou stavbu s pravoúhlým presbytářem, oratořemi, sakristií a barokní knihovnou (zal. 1759), průčelí je zvlněné a kostel má dvě hranolové věže. Uvnitř se nachází bohaté pozdně barokní zařízení, nástropní fresky z roku 1761 znázorňují legendu o nalezení svatého Kříže císařovnou Helenou, restaurovány byly roku 1864. Vedle kostela se nachází sloup Panny Marie z let 1719–1720 z dílny Matyáše Bernarda Brauna a výklenkové kaple křížové cesty z let 1854–1855 s kaplí Božího hrobu z roku 1772, která je postavena podle vzoru původního chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, resp. ve Zhořelci (Görlitz).
• kostel Božského Srdce Páně a bývalý klášter a škola Voršilek – postavený v novogotickém stylu v roce 1896, v klášteře se dnes nachází poliklinika
• kostel svatého Antonína Paduánského
• kostel Matky Boží U Obrázku
• kostel sv. Bonifáce – v Dolním Hanychově
• kostel svaté Máří Magdalény – novobarokní kostel z let 1910–1911, sálová stavba s postranními kaplemi, půlkruhově zakončeným presbytářem, otevřenou předsíní a obytnou přístavbou (kapucínská rezidence) v zahradě
• kostel sv. Vincence z Pauly – na Perštýně, z let 1864–1868, v novorománském slohu, stejnolodní stavba s průčelím se dvěma věžemi, portálem a kopulí
• kostel Navštívení Panny Marie – pozdně empírový kostel ve Starém Harcově z let 1858–1860
• kostel sv. Jana Křtitele – v Rochlicích, na začátku 17. století založen jako evangelický náhradou za středověký dřevěný kostel. Jde o barokní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem a věží na západě. Po požáru roku 1800 byl upraven a věž byla postavena znovu. V kostele se nachází hrobka Appeltů z roku 1746. Zařízení je barokní a novorenesanční.

Ze zaniklých církevních staveb byla nejdůležitější Stará synagoga v Liberci, vypálená za Křišťálové noci nacisty,^[25] na jejímž místě však byla v roce 2000 jako součást Krajské vědecké knihovny, tzv. Stavby smíření, postavena Nová synagoga. Roku 1976 byl také pro celkovou zchátralost a zanedbání základní údržby odstřelen novorománský evangelický kostel (poté, co byla v roce 1973 Českobratrská církev evangelická donucena bezplatně jej převést na město^[26]) postavený dle plánů Gustava Sacherse na náměstí Českých bratří v letech 1864–1869.^[21][27]

Liberecké krematorium na tzv. Monstrančním vrchu je nejstarší v Čechách. Objekt, navržený architektem Rudolfem Bitzanem, byl dostavěn v roce 1916,^[28] ale kvůli odporu monarchie a katolické církve k pohřbům žehem se zde první kremace uskutečnila až 31. října 1918. Krematorium a jeho historie posloužily jako námět pro německy psaný román Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta.^[29]

Na místě zaniklého hřbitova na Ruprechtické ul. vznikl park Zahrada vzpomínek, kam byly přemístěny některé památkově chráněné objekty sepulkrální povahy.